A. Charoideae:
- na oogoniu je 5 koronárních buněk
1. Stipulární buňky ani korové buňky nejsou vyvinuty -
Nitellopsis
Zajímavý je obrovský (2 m) velký druh
N. obtusa, který tvoří na rhizoidech nápadné nepohlavní rozmnožovací orgány. Má nápadně ztlustlé báze bočních větviček.
Severní Německo např.
2. kolem nodů je věnec 1-3 řad stipulárních buněk, stonek má korové buňky (3)
3a. Anteridia jsou umístěny nad oogóniemi, korové buňky nejsou vyvinuty – Lamprothamnium
3b. Anteridia jsou ve stejné řadě s oogonii, rostliny jsou jednodomé, korové buňky jsou jen na stoncích a nejsou příliš zřetelné - Lychnothamnus
3c. Oogónia jsou umístěna nad anteridii (u jednodomých typů, existují i dvoudomé), korové buňky většinou vyvinuty – Chara
Celkem u nás 13 druhů, preferuje neutrální až zásadité vody. Nejtypičtější zástupci :
Ch. fragilis - celkem běžná, má širokou ekologickou amplitudu od kyselých až po zásadité vody. Charakteristické jsou pro ni velice malé stipulární buňky, nemá vyvinuty žádné ostny.
Ch. vulgaris – také celkem hojná, má 2 řady stipulárních buněk a sem tam má na stonku ostny. Poslední 2 části větévek jsou bez korových buněk, na
stonku jsou korové buňky žebernaté . stonek působí hrbolatým dojmem. Z tohoto druhu byly vyčleněny dva další taxony – Ch. connivens – má velice
maličké stipulární buňky a roste na bazičtějším substrátu a Ch. contraria, která má korové buňky nestejné velikosti, takže stonek je na průřezu “hvězdicovitý”. Roste až do velkých hloubek (15 m).
Ch. braunii ( syn. Ch. coronata) – třetí nejběžnější druh. Je dost nápadná tím, že nemá korové buňky (jako např. Nitella), ale má velice výraznou jednu řadu špičatých stipulárních buněk. Na konci bočních větviček má vyvinuté 3 osténky. Jako jedna z mála roste spíš osamoceně, ostatní vytváří spíše kompaktní porosty.
Ch. hispida - vzácnější druh. Je obrovská – až 2,5 metru. Má dvě řady stipulárních buněk a velké nápadné ostny.
Ch. aspera – vzácnější druh (patrně jen Břehyňský rybník). Má jemné ale dlouhé ostny a vytváří nápadné nepohlavní rozmnožovací bulbilky. Je dvoudomá.
Ch. tomentosa – recentní lokalita už u nás neznámá, všechny podpůrné buňky jsou nápadně ztlustlé.
Ch. canescens - slanomilný druh, u nás na rybníku Nesyt např.
B. Nitelloideae
- na oogoniu 10 koronárních buněk, kolem nodů nejsou vyvinuty stipulární buňky, stonky jsou bez korových buněk
1. větévky nejsou dále větveny, nebo jsou boční větévky větveny jako slabší a kratší, anteridia jsou na jednobuněčné stopce a obklopeny oogonii-
Tolypella
U nás se vzácně vyskytuje asi na 5 lokalitách T. glomerata, jejíž boční větévky větveny jako slabší a kratší, tudíž vytváří jakási neuspořádaná klubka. Velice vzácně se vyskytují u nás další 3 druhy.
2. větévky jsou většinou jednou nebo vícekrát dále větveny, anterídia jsou umístěny nad oogóniemi -
Nitella
Světově nejpočetnější rod – cca 150 druhů, ale u nás jen 10. Preferuje kyselé, maximálně neutrální vody. Nejtypičtější zástupci :
N. flexilis – nejběžnější druh, rostoucí v aluviálních vodách. Dobře roste i v akváriích.
N. opaca – na konci se větvičky znova větví a v tomto větvení je oogonium nebo anterídium. Roste až do velkých hloubek (15 m).
N. mucoronata – jen několik lokalit (okolí zámečku Rendez vous), na konci větviček jeden ostének.
N. syncarpa – má hodně větviček, které se na konci znova větví, gametangia jsou obalena ve slizu.
N. batrachosperma -malý druh do 20 cm. Jediná lokalita u nás jsou koleje po traktoru v polesí Barbora na Třeboňsku.
