www.sinicearasy.cz

Celková charakteristika a stavba buňky

Toto oddělení je poněkud diskutabilním útvarem. Vnitřní struktura této skupiny je tak nejednoznačná, že občas není považována za oddělení, ale spíše za nesourodý konglomerát druhů příslušících každý do jiné skupiny. Jejich základním společným znakem je velmi pevný symbiotický svazek sinice jako tzv. cyanely a hostitelského organismu (SITTE 1993). V podstatě jde o to, že u několika málo “hostitelů” supluje buňka sinice chloroplast. Někteří autoři považují tedy tuto malou skupinku organismů za prostou primární endosymbiózu sinice s amoebou (např. Paulinella chromatophora – viz dále Pozn 2.), skrytěnkou (Cyanophora paradoxa), snad kokální zelenou řasou (Glaucocystis nostochinearum) atd.
Problém s cyanelami je v tom, že se poněkud liší od chloroplastů, ale i od sinic. Od chloroplastů se liší tím, že mají peptidoglykanovou stěnu jako sinice a i jejich vnitřní uspořádání je podobné spíše sinicím (thylakoidy, karboxyzómy atd.). Pigmenty jsou skoro stejné jako u sinic, jen u nich patrně chybí fykoerythrin. Jejich hlavním fotosyntetickým produktem je glukóza, ale “hostitelská buňka” někdy obsahuje v cytoplazmě i škrobová zrna. V optickém mikroskopu se odliší od ostatních řas svým nápadně modrozeleným “chloroplastem” a od sinic bezbarvou okolní cytoplazmou.

Je známo jen nepohlavní rozmnožování pomocí zoospor ev. autospor, pohlavní rozmnožování nebylo dosud pozorováno.

Jsou to sladkovodní organismy, většinou bičíkovci.

SSU rDNA analýzy cyanel ukazují, že jsou monofyletické, ale také že nejsou geneticky totožné s recentními sinicemi. Nukleoplazma, čili hostitelská buňka cyanely, vychází většinou fylogeneticky do příbuzenstva Cryptophyta (MEDLIN & SIMON 1998), ale uvažuje se i o blízkém příbuzenském vztahu k ruduchám. Nejsou známé žádné fosilní nálezy Glaucophyta.

Přehled zástupců

U nás se žádný zástupce této skupiny nevyskytuje příliš hojně.

Cyanophora paradoxa – planktonní organismus se dvěma bičíky. Patrně nejčastější zástupce, modelový zástupce skupiny. Jeho nukleoplazma spadá prokazatelně do Cryptophyta – skrytěnek.

Glaucocystis nostochinearum – přisedlý elipsoidní jednobuněčný organismus, cyanely jsou dvě a velice nápadně laločnatě hvězdicovité. Rozmnožuje se autosporami – ty jsou stejného typu, jako autospory zelené řasy r. Oocystis.Od této podobnosti se odvozuje pravděpodobná příbuznost “hostitelské buňky” k zeleným řasám, molekulárně to dosud nebylo prokázáno. Její cyanela obsahuje možná florideový škrob – což pro změnu naznačuje možný vztah k ruduchám. Patrně u nás nejhojnější zástupce skupiny, žije v mírně kyselých a neznečištěných stojatých vodách.

Glaucochaete wittrockiana – koloniální přisedlý organismus, kolonie po 2-4 buňkách s dlouhým slizovým vláskem.

Letem světem aneb alespoň tohle si před zkouškou přečtěte

O těchto organizmech je toho známo tak málo, že to prostě zestručnit nelze. Tak si to přečtěte v plné verzi, ano?

Pozn.1
Méně významní a prozkoumaní zástupci: Archeopsis, Glaucystopsis, Peliania, Strobilomonas, Cyanoptyche, Chalarodora (SECKBACH 1994).
Pozn.2
Některé organismy, dříve řazené do Glaucophyta byly na základě moderního zkoumání již přeřazeny do jiných skupin. To je příklad r. Glaucosphaera (dnes se má spíše za to, že je to ruducha) a Paulinella chromatophora (dnes někdy považovaná pouze za prvoka ze skupiny kořenonožci, BHATTACHARYA et al. 1995, resp. řazena do skupiny Rhizaria). Některé to přeřazení možná ještě čeká – viz dříve celková nejasnost této skupiny.

LITERATURA