Celková charakteristika
Malá skupina jednobuněčných bičíkovců – zahrnuje jen devět rodů (VAN DEN HOEK et al. 1993). Jejich buňky jsou poměrně velké (až 100 µm). Žijí jak ve sladké vodě, tak i v mořích. Sladkovodní zástupci nemají velký ekologický význam, mořské druhy občas vyvářejí toxické vodní květy.
Obrázek 1: Submikroskopická stavba buňky.(Krautová podle
URBAN & KALINA 1980 a MARGULIS ET AL 1990)
dy – diktyozómy, ek – ektoplazma, en – endoplazma, ch – chromatofory,
ja – jádro, tt – tuková tělíska, mi – mitochondrie, pe – periplast
rs – rhizostyl, tr – trichocysty
Stavba buňky
Buňky mají na povrchu jen periplast. Pod ním jsou v zřetelně patrné četné drobnější chloroplasty, které mají 4 obalné membrány (patrně bez spojení s jádrem). Obvykle obsahují jak chlorofyl c1, tak c2 – jako všechna ostatní Chromophyta, ale např. rod Fibrocapsa nemá c2 a r. Haramonas c1 (MOSTAERT et al. 1998). Složení doprovodných pigmentů viz Fylogeneze.
Věncovitá lamela chloroplastu je vyvinuta jen u některých zástupců, u některých chybí.
Jako hlavní fotosyntetický produkt se tvoří olejová tělíska.
Mezi chloroplasty jsou umístěny četné trichocysty (mukocysty) – vymrštitelná tělíska. Endoplazma obsahuje především velké jádro, které má na předním konci čepičku, složenou asi z 50 diktyozómů.
Mají obvykle dva bičíky. Hlavní pohonný bičík směřuje dopředu a je pokryt mastigonematy. Druhý splývá podél buňky dozadu, je poněkud kratší a může občas i chybět. Oba bičíky vyrůstají z prohlubeniny, která je poblíž apexu (není přesně na apexu, ale také není tak laterálně posunutá jako např. u chaluh).
Nebylo nalezeno stigma, ani jakékoliv jiné fotoreceptorové čidlo – což je dost neobvyklé.
Rozmnožování
Rozmnožují se pouze nepohlavně a to schizotomií.
Ekologie
Planktonní bičíkovci. Sladkovodní zástupci se vyskytují převážně v severských kyselých vodách, mořští tvoří často vodní květy.
Fylogeneze
Fylogeneticky vychází jako dosti odlehlá skupina, nejbližší příbuzní jsou pravděpodobně Eustigmatophyceae a Chrysophyceae (CAVALIER-SMITH & CHAO 1996). Nejsou známy žádné paleontologické nálezy.
Mořští a sladkovodní zástupci se liší v některých biochemických i submikroskopických znacích, a to až do té míry, že jsou někdy považovány za dvě odlišné taxonomické jednotky. Např. mají různé doprovodné pigmenty – mořští mají fukoxanthin a violaxanthin (jako Chrysophyceae, Eustigmatophyceae a Phaeophyceae), sladkovodní zase diadinoxanthin, heteroxanthin a vaucheriaxanthin (jako Tribophyceae=Xanthophyceae). Pyrenoid se vyskytuje jen u mořských, u sladkovodních ne. Ovšem jak analýzy SSU rDNA (POTTER et al. 1997), tak rbcL indikují, že se jedná o monofyletickou a velmi si příbuznou skupinu (pravidelně vykazující 100% bootstrap) – což je zajímavé, že tak výrazné rozdíly nenašly odraz v genetických analýzách.
Přehled zástupců
Pozn1.
Modernější systém této skupiny zatím nebyl vytvořen, používá se dosud následující starý a velmi pravděpodobně fylogenezi neodpovídající (FOTT 1968).
řád Raphidomonadales
čeleď Vacuolariaceae – fotosyntetizující zástupci (Gonyostomum, Vacuolaria)
čeleď Thaumatomastigaceae – saprofytičtí a fagotrofičtí zástupci (např. Reckertia a Thaumatomonas ).
sladkovodní druhy:
Gonyostomum semen – velké buňky (až 60×100 µm), plankton rašelinných tůněk a severských kyselých jezer. Tam tvoří občas i nadprodukci biomasy (CANTER-LUND & LUND 1995).
Merotrichia bacillata – vejčité buňky, více prodloužené než u Gonyostomum. Nalezena i u nás.
Vacuolaria virescens – jen málo zploštělá buňka, rovněž hlavně v rašelinných tůních.
mořské druhy:
Chatonella antiqua – tvoří “red tide” v organicky bohatých mořích – v 60. letech v Seto Inland Sea v Japonsku způsobovala hromadné úhyny ryb
Fibrocapsa japonica, Heterosigma asashiwo a H. carterae jsou rovněž spojovány s hynutím ryb. Rod Olisthodiscus vytváří také vodní květy , ale patrně netoxické.
Haramonas dimorpha – objeven v r. 1996 v australských mangrove (HORIGUCHI 1996)
Letem světem aneb alespoň tohle si před zkouškou přečtěte
- drobná skupina velkých bičíkovců
– chlorofyly a, c1 a c2
– dva bičíky, jeden z nich s mastigonematy
– sladkovodní druhy ve studených kyselých vodách, mořští tvoří někdy toxické vodní květy
– některými znaky se částečně vymykají obvyklému stavebnímu plánu Chromophyt (nemusí mít fukoxanthin, věncovitou lamelu chloroplastu, chloroplast není spojen s jádrem)
LITERATURA
